18. Láska versus nenávist, Anachis

Noční obloha, zářící hvězdy s doprovodným svitem měsíce a rytmus v podobě plující řeky.Romantika. To jediné slovo plné vzpomínek, citu a lásky se nám vybaví. Ale jedné mladičké dívce nikoli.

Začalo to docela normálně, jako každý víkend. Návštěva diskotéky, vypití pár sklenic alkoholu a především vášnivý tanec. Dělala to tak každý víkend noc co noc.

Její dlouhé zářivé blond vlasy vlály v rytmu hudby,která se nesla parketem.Vyzývajícími pohyby, kterými lákala muže, jak se zdálo, zapůsobily.Přistoupil k ní muž postaršího vzhledu, aniž by se k ní připojil, jak se o to snažili již někteří, pošeptal jí něco s úsměvem do ucha. Zapůsobilo to.Pousmála se. Ještě chvíli s ní koketoval a ona přestala pomalu tančit. Pozval jí na sklenku něčeho dobrého. Líbil se jí. Usmíval se tak mile a jeho studánkové oči dodávaly jeho vzhledu upřímnost. Už při prvním zašeptání věděla, že to není žádný slizoun, který by ji chtěl jen tak sbalit.To ještě netušila co se z něj vyklube.

Kdyby si ona přitažlivá blondýnka psala deník, její zápisky by zněly asi tak to:

 „Je opravdu moc milý, příjemný a sympatický…“ Ale netušila, jak moc se plete a jak brzy se její pocity změní.

Vypili dalších pár sklenek a on jí nabídl procházku, aby mohla vystřízlivět. S klidnou duší a důvěrou muži vtiskla svou dlaň do jeho. Vyšli z diskotéky, aniž by si jich někdo nějak víc povšiml. Celou cestu si spolu povídali.Povídal jí o svých koníčcích, jak rád chodí na procházky v noci a v neposlední řadě, jak je rád že je tu s ní. Ani si nevšimla, že vyšli z města a mířili po pěšince směrem k lesu. Nedal najevo jediný náznak své neklidné povaze, zdál se být tak klidný a se vším vyrovnaný. Stále se usmíval svým andělským úsměvem a pomrkával na ní když zažertoval. Bylo jí s ním hezky, ale hodiny ubíhaly a ona musela domů. Když mu tu nepříjemnou novinu sdělovala s psíma očima, netušila jak moc to toho andílka rozčaruje.

Prvně jí jen prosil,aby ještě zůstala. Hladil jí po tvářích a vlasech. Snažila se mu vysvětlit, že opravdu musí jít,ale on začal vyvádět. Jeho klidný pohled začal nervózně těkat z místa na místo. Otočila se k odchodu. Jeho velké dlaň ji však stihla znovu přitáhnout zpátky. Začala pociťovat paniku. Srdce jí bušilo o závod,ale stále viděla světlo na konci tunelu. To se vytratilo v momentě, kdy se v jeho ruce objevil nůž s odleskem svitu měsíce. Jeho oči se již nezdály tak andělské a úsměv, který mu hrál na rtech už nebyl tak milý. Pochopila. Ale přesto se její mozek nezmohl na jedinou možnost záchrany.

Na krku ucítila chladné ostří čepele a vzápětí jeho odpudivý dech. Ještě před pár minutami, by toužila aby jí políbil, ale nyní měla chuť křičet. Bylo by to zbytečné. Tichost, která se kolem vznášela, byla až k nevydržení, slyšela každý jeho vzrušený vzdech, když jí zajížděl čepelí pod triko. Jak je nůž ostrý zjistila vzápětí. Z jejího trika se staly cáry hadry. Pokusila se utéct, několikrát, ale pokaždé ji zadržel a uhodil. Naposled jí chytl za vlající vlasy a vytrhl kus chomáče. Jen zaúpěla. Přitáhl si jí blíž a ona i přes kalhoty mohla vycítit co ho tolik popohání.Přisál se na její krk a pomalu sjížděl níž a níž. Její odpor byl zbytečný. Stále doufala, že někdo přijde a pomůže jí as nebo že je to jen zlý sen a ona se brzy probudí, ale pravda byla jiná. Než se nadála ležela na studené zemi s vyhrnutou sukní a s konečkama prstů smočenýma v říčce, která tam tudy protékala. Stále ještě nebrečela, tiskla rty k sobě a cukala sebou jako ryba na souši. Muži jediným hmatem zadržel ruce a druhou rukou si začal rozepínat kalhoty. Při pocitu bezmoci ji po tváři sklouzla první slza. Teď už brečela a křičela ze všech sil. Ale nikdo jí nepomohl. Ucítila tlak v podbřišku. Po tváři se jí kutálely další slzy. Pohlédla mezi větve stromů, kde si svítil měsíc. Ztratila sílu křičet, ztratila sílu jakkoliv bojovat. Pociťovala jen svou prázdnost a úzkost.Najednou tlak zmizel a muž také, v oparu ranní mlhy.

Nevěděla jak dlouho to trvalo, nevěděla kolikrát to bylo ani jak dlouho, tam jen tak ležela a brečela. Probudil jí až vyzvánějící mobil někde v dály. Věděla, že je její, ale někde daleko. Musela ho vytratit, když se snažila násilníkovi utéct. Po pár minutách zvuk utichl a ona zaslechla křupání větviček. Celá se třásla. Napadla ji snad jediná věc. Vrátil se a zabije ji, protože viděla jeho tvář. Začala se pomalu šoupat po zemi pryč. Neměla sílu vstát a utíkat. Byla promrzlá a všechno ji bolelo.

Na rameni pocítila chladný dotek. Cukla sebou a vykřikla. Nad ní však stál postarší bláznový stařík v zeleném.

„Proboha panenko, snad tě někdo….“nedopověděl.

Věděla celou dobu že ano, znásilnil ji. Ale až teď jako by si to nepřipustila. Rozbrečela se.

Z cesty do nemocnice a domů si nic nepamatovala. Když k ní mluvila policie, jen tupě civěla před sebe a před očima se jí míjel obličej toho,kdo jí to udělal. Pocítila nenávist. Ale nejen k němu, ale i k sobě. Věděla, že to její tanec a krátká sukně ho přiměla vybrat si ji.

Pár dní už toho moc nesnědla a věděla že také nesní. Věděla, že byla hloupost se tak rychle zamilovat a hlavně tak brzo důvěřovat někomu koho sotva znala. Věděla že s tím pocitem špinavosti nemůže žít. Odhodlala se. Napsala krátký dopis na rozloučenou svým rodičům, pln lásky a odpuštění. Napustila si horkou vanu, do které se ponořila a už se nikdy nevynořila. Po bílých kachličkách stékal potůček čiré krve. Skapával ji po ukazováčku levé ruky, která vysela z vany. Na podlaze kapky vytvářely krvavé zrcadlo, ve kterém se odrážel obraz muže s andělským pohledem a milým úsměvem. Alespoň takhle to vypadalo ve snu, který se zdál nyní upocené blondýnce.

Věděla, že žije, ale taká věděla, že musí konečně promluvit a ukázat na toho, kdo jí to tehdy v noci udělal a tak se její život pln lásky změnil na život plný nenávisti.Nejen vůči mužům, ale vůči krásným dívkám, které se producírují v minisukních a topíčkách po ulici a posílají vzdušné polibky, jakýmkoliv mužům. Ona se změnila, možná tím ztratila pár svých přátel, kteří jí odvrhli, protože už nebyla tak IN jako oni,ale jí to bylo jedno. Cítila se svobodnější a klidnější. Přestala navštěvovat noční kluby, diskotéky a jiné noční zábavy. Ale nestala se z ní zakřiknutá dívka, která se bojí promluvit. Naopak, po delší době kdy se jí všechno uleželo v hlavě se rozhodla založit kroužek, kde bude varovat dívky před opilstvím, drogami, muži a nočních klubech. Zprvu se jí všichni vysmívali, že takových kroužků už je několik, ale ona věděla, že když těm holkám někdo jako ona poví jaké to bylo, možná uvěří víc a možná se polepší z jejich chyb.

Přesto že nesnášela muže si jednoho našla. Ale nepotkali se na diskotéce nebo na podobném místě, bylo to venku, v přírodě. Nebyl ani tak hezký, ale byl milý a zdálo se že ji má opravdu rád. Je nedůležité říct zda spolu byli dlouho či ne, v jejich letech to bylo jedno. Lidé se schází a rozchází a život plyne dál. Stejně tak, si kolem lidí po celém světě lítá láska a nenávist. Všichni oba pocity mají v sobě, někteří k srdci nesnáší svou sokyni, někteří tchýni, spolupracovníka či snad bývalého manžela, ale stejně je pořád kolem více lásky. Každý miluje někoho ve svém okolí, ať je to oblíbený herec, pes či snad jen sám sebe v životě někoho stane něco zlého, vždy si uvědomí že je tu někdo koho má rád ať si to před tím nedokázal uvědomit.

I tahle blondýnka v pubertálních letech si to uvědomila. Zjistila že miluje život, že miluje svou rodinu a že jediný muž, jediné zlo a nenávist jí nemůže zabránit mít někoho rád a dál žít.

Sen, který se jí po týdnu zjevil ve spaní, bylo varování. A naštěstí to varování bylo dostačující. Sny nejsou jen tak ledajaké, občas dokážou člověku pořádně zamotat hlavu, vystrašit, či ukázat budoucnost, ale vždy si díky nim můžeme ledacos vysvětlit a pochopit.

Snad už jen stačí říct, aby jste si uvědomovali že láska a nenávist nemají tak daleko od sebe. Jsou až příliš blízké na to, aby se bez nich dalo žít.

Proto, milujte, nenáviďte a žijte!

Udělené body : Eclipse (6/10), L.S.D. (6,5/10)

Komentář  : No, no… snad jen k provedení – moc chyb. Jen při čtení jsem Ti jich opravil tak deset, a to jsem se tím ještě nezabýval.