19. Úvaha, Motýl

,,Jednou si nahoře, jednou dole“ má široké spektrum.Zrovna teď jsem dole, protože nevím co psát.Možná, že najdu lepší tužky a půjde to samo.Napadá mě spousta situací a okamžiků kdy je člověk dole a za chvíli nahoře.

Byla by to pěkná nuda být jen nahoře.Myslím že tohle je na světě jedna ze spravedlností.jako na houpačce.Je pravda, že na houpačce je mi od jisté doby špatně.Tato místa nenavštěvuji.Byly jsme s dcerou jednou na takové atrakci a proto, že se jí líbil obsluhující personál,přemluvila mě, abych s ní šla.Mrzí mě, že to bylo na začátku výstavy, takže pak jsem z celé prohlídky neměla nic.Jedním slovem byla jsem ráda, že už jsem zpátky dole.

Příkladů mě napadá hodně,ale jednu zkušenost ze života už mám.Pokud jsi delší dobu nahoře, neboli šťastný, je něco mezi nebem a zemí co rozhodne, že Tě trochu usadí.Takže zána zhora a pěkně dolu.Člověk by měl mít sebevědomí co ho tlačí nahoru, ale všeho moc škodí.Pravdivé staré přísloví.

Představuji si na téma ,,Jednou jsi dole,jednou nahoře“ třeba palandu.

Jako malé dítě jsem si moc přála na takové posteli spát.Doma jsem to štěstí neměla, ale pokud jsme se školou někam cestovali tam se mi poštěstilo spát na palandě.Akorát můj problém byl v tom, že jsem mívala divoké sny a i z postele, které stála na zemi, jsem padala dolů.Takže zase štěstí netrvalo dlouho.Tak je to se mnou po celý život

Jako matka dvou dcer jsem také jakoby nahoře, ale bohužel dcery odrostly, vlastně mě přerostly a jsem zase dole.Nejmenší a musím poslouchat.Takže i do této soutěže jsem se dostala díky mé dceři, které mě do toho navrtala.Jsem tomu moc ráda.Už od školy byl můj písemný projev lepší než ústní.Z čehokoliv se člověk může vypsat.Od toho jsou dobré i deníčky.Když je potom člověk odstupem času čte je to legrační.Když je člověk mladý, chtěl by být jen nahoře, ale i s přibývajícím věkem zjistí, že toto není možné.

Třeba když jedete na kole, při takové jízdě toto pravidlo platí obráceně.Komu se chce šlapat do kopce, aby dosáhl vrcholu?Ale jen tak si bez šlapání sedět a užívat si jízdy z kopce.To je nádhera.I ten pocit, kdy je člověk dole, by si měl užívat, pokud mu to situace dovolí.Dnes už to mohu rozumně posoudit, v mládí jsem si sáhla na úplné dno.Ale když máte v sobě hrdost, zodpovědnost a navíc nespadnete dolu svojí vinou, tak je jednodušší se od toho dna zase odrazit.

Povedlo se mi, trvalo to déle, ale stálo to za to.Dnes jsem ve věku, kdy vím co chci a spoustu věcí umím ovlivnit.Už podle toho jak ráno vstanu, (a že vstávám opravdu brzy)nastartuji svůj den s úsměvem a vzpomenu si alespoň na jednu dobrou věc, která mě ten den čeká.Mým heslem je ,,Každý den alespoň jeden dobrý skutek“.To mě naplňuje.Nevadí mi kdyby mi to lidi nevracely, mám radost z toho, že mají oni radost.Co se týká dárků radši je dávám než dostávám.Snad mám v sobě dar, že umím potěšit.Snažím se stýkat jen s dobrými lidmi.Pokud není vyhnutí (třeba v práci), beru je s úsměvem a vtipem.Nebudu se trápit kvůli lidem s kterými si nerozumím nebo mě nemají rádi.To už mě dávno přestalo trápit.

Takže dneska si vše kočíruju sama.To znamená: ,,Lidi pro přátelství si vybírám.“ ,,Snažím se dobré přátele udržet tím, že se nebudu před nimi povyšovat ani ponižovat.Vše musí mít svůj řád.

Nedávno jsem snad po druhé v životě navštívila mši pod širým nebem.Nejsem věřící tak mi docela přišlo hloupé poslouchat řeči těch takzvaných ,,svatých“.Připadala jsem si tak strašně poníženě.Neumím to dost dobře vyjádřit.Ale i tato zkušenost svědčí o tom že je vše vyrovnané.Jsou mezi námi věřící i nevěřící.Já nikomu nevnucuji mojí víru a tak mi vadí, že to někdo vnucuje mě.Ale to jen tak mimochodem.

Jedno krásné přísloví zní: ,,Není ostuda upadnout,ale zůstat ležet.“ Měli bychom se toho všichni držet.V životě se nepovede spoustu věcí, ale proto ještě nemůžeme zůstat dole.

Můj největší propad v životě byl, když mi můj syn umřel v náručí, bylo to malé miminko, které za nic nemohlo.Zůstala jsem na dně dva roky.Pak se mi narodila dcera.Dnes jsem šťastná, že jí mám.Nic bych nevyměnila za pocit štěstí, který prožívá žena při narození svého dítěte.Dnes mám obě dcery dospělé a pomáhám jim aby nezůstaly ležet.Zažíváme spolu krásné chvíle,ale i ty co nejsou veselé.Opět se opakuji tak to má být.

Před nima se dnes cítím trochu dole, protože oni mají jiné možnosti i šance, jsou sebevědomější a rychleji se rozhodují.Je to pro život důležité.Ovšem ještě nemají za sebou tolik zklamání.Až nastanou tak od toho jsme tady mi dospělí abychom je podrželi.

Na houpačku s nimi dnes už nechodím, ale našli jsme spoustu jiných hezkých chvil strávených spolu.

Každý máme v životě spoustu šancí, ale jen určitá část lidí je chytne za pačesy.

Díky mým dětem jsem nahoře od chvíle co je mám.Dnes už mi také dokáží leccos poradit, pomoci při problému, dokonce vyřídit spoustu věcí za mě.

Vzájemně si držíme hranici nezůstat dlouho dole ani nekoukat příliš dlouho z výšky.Umíme se natolik odreagovat, že si připadáme jak na nejvyšším vrcholu světa.Ale pak si řekneme: ,,Tak dost děvčata a teď zas chvíli dolu.“

Vím že spousta lidí to tak jasné v životě nemá.Šance jim přišla třeba jen párkrát a už se nevrátí.Každý to vidíme kolem sebe.Pokud takovým lidem budem alespoň trochu pomáhat snad se nám to v životě vrátí.Pochopení pro takové lidi má málokdo, až do chvíle než se do té situace dostane sám.

Jinak, ale musím říct za sebe, že já osobně výšky nemám ráda.Radši se držím při zemi.

V letadle je taky krásný výhled, ale pokud přistanete poleje vás pot radosti, že se podařilo pilotovi splnit svůj úkol.Všichni vždy tleskají a je to prima.

Slunce, které svítí na obloze je moc pěkné. Pokud se odráží na hladině rybníka je ještě krásnější.Máme ho jakoby nadosah.Dotknout se nemůžem a přece nás hřeje a těší i když je nahoře.

Jsem šťastná za sebe i za všechny lidi, kteří mají tenhle cyklus rádi a berou to tak, že je vše v normálu.

Nic lepšího a povznášejícího na světě není.

TAK BUĎTE JEDNOU NAHOŘE A JEDNOU DOLE

JE TO ZDRAVÉ A NAPROSTO V POŘÁDKU

Udělené body : Eclipse (7,5/10), L.S.D. (5/10)

Komentář : Naprosto souhlasím s úvahou. Líbilo se mi pojetí i zpracování.