26. Láska a nenávist, Radka Tichá

Co je to vlastně láska? Pro někoho to je rodina, pro někoho jeho domácí mazlíček a pro jiného přítel/přítelkyně. Na jednom se shodneme. Je to úžasný pocit a kdo nemiluje, polovičně nežije. Láska dokáže dávat a dokáže i brát. Když milujete stýská se Vám po jeho/jejím hlase, chtěli byste se ho/jí neustále dotýkat, cítit jeho/její dech, bít srdce. Vidět jeho/její úsměv a být neustále s ním/s ní. Každý si musí projít nešťastnou láskou, aby přišla na řadu ta pravá "nekonečná" láska. Někdy se stává, že láska vyprchá i když to měla být ta pravá láska. Pak přichází na řadu nenávist. Když vyslovíte tyto dvě slova, řeknete si: vždyť láska a nenávist k sobě vůbec nepatří.Ale zamyslete se. Nějaký krásný pár je spolu už pět let. Pak ,ale nastává krize. Muž touží po dítěti, ale žena chce ještě studovat, nebo neni na dítě připravená. Začne si myslet, že na ní muž tlačí a pohádají se. Třeba je jejich láska silná a usmíří se, ale také je možnost rozchodu. V takovém případě nastane nenávist. A jaká chvilka stačila k takovému skoku. Usoudíme ,že muž je rozumný a nebude dále na ženu tlačit a počká na její "správnou chvíli". Potom si pořídí nejméně 3 děti a nastává další krize: Jak uhlídat tolik dětí, vzlášť ,když jsou malý, nebo dospívající. Náš pár to ,ale určitě přejde a nachází fáze tři. Neni to krize. Jen užívání si úspěchů dětí,stárnutí a šedivění. Tohle vše je třeba zažívat ve dvou. A co myslíte ,že jim dopomohlo vše překonat? Na to je jednoduchá odpověď, jejich čistá láska. Láska nám hodně ubližuje, ale nikdo by bez ní nemohl žít. Je to taková droga. Láska je zrádná a krásná zároveň. Všechny ty krásné citáty napsané o lásce v lidech zbuzují pocit, že láska je bolestivá, ale bez ní by život nebyl ono. Zkuste zavřít oči a představit si Vaši lásku....Může to být i víc věcí: manžel/manželka nebo i oblíbená činost. Každý má lásku v něčem jiném, ale ta láska, která vzpočívá ve vztahu muže a ženy je pro každého asi ta láska co se mu vybaví jako první. Mluví se o ní na každém rohu. Nejhezčí je asi ta první láska. Je jasné, že určitě nezkončí manželstvím, ale nemusí také zkončit vysloveně nenávistí. Zase jsme se dostali k nenávisti a já jí tedy rozeberu. Nenávist je zase pro každého něco jiného. Je to přesný opak lásky. Láska je krásný cit plný štěstí. Nenávist je cit plný vzteku a smutku. Otevřte proto své srdce jen lásce, aby v něm nebylo pro nenávist místa. Určitě se tím stanete nejen lepším člověkem, ale i manželem,přítelem,kamarádem,možná i otcem nebo dědečkem. Víte kolik ztratíte času, když někoho nenávidíte a děláte mu naschváli? Možná o hodně víc než si představujete. Tím jsme se zase dostali někam uplně jinam. Vraťme se k nenávisti. Nenávidět je jednoduché, ale těžší je odpustit. Odpouštějte proto a žijte jen s láskou. Nakonec Vám řeknu příběh v kterém je spousta nenávisti, ale ještě víc lásky.Tak tady ho máte: Jako každý den Lucie otráveně vstala z postele, vyčistila si zuby, oblékla se, nasnídala a vyrazila do školy. Sluníčko krásně svítilo a Lucka si po cestě opakovala látku z chemie. Ničeho okolo sebe si nevšímala a když procházela okolo květinářství stalo se jí něco na co nikdy nezapomene. Najednou jí zastavil jeden kluk a vrazil do ruky květiny. Jak krásně voněly. „Ale proč mi to dáváš?? Já tě neznám!“vyhrklo z Lucky. „Já tebe znám velmi dobře. Jmenuješ se Lucka a chodíš do 9A.Máš ráda červenou barvu a nesnášíš papriky.“ „Jak to víš??“ řekla s údivem Lucie. „Já vím všechno“řekl neznámí krasavec.Lucce se vemi líbil. Ale nesměla dát nic najevo, přece jen ho znala sotva pár minut. „Jak se jmenuješ? A kde bydlíš?“ řekla. „Jmenuji se Tomáš a bydlím na kraji města.“ Teď už bylo Lucce vše jasné. Byl z té rodiny a které mluvila její máma. „Musel se tedy přiztěhovat z Prahy.“říkala si. „Dáš mi telefonní číslo?“řekl Tomáš.“Jo jasně tady je a ty mi dej svoje“odvětila Lucie. Škoda, že už musela do školy. Tolik se jí zalíbili Tomášovy oči. „Zavolám ti!“vykřikla a utíkala do školy. Celý den myslela jen na Tomáše. Hned jak se zkončilo vyučování vzala mobil a vytočila Tomášovo číslo. Jak uslyšela jeho milý hlas hned se jí rozzářily oči. Domluvili si schůzku v parku. Lucka se vystrojila a šla. Stál tam. Byl ještě krásnější než ráno. Nečekaně jí na přivýtanou dal pusu. Lucka byla v sedmém nebi. Takle to šlo dál. Výdali se kadý den v parku a postupně zbližovali. Až na ten den....Lucka šla ze školy a uviděla Tomáše jak na nádraží dává pusu jiné cizí dívce. Oči jí začaly týct proudem. Celý svět se jí zhroutil. Nenáviděla Tomáše a ještě víc nenáviděla tu dívku, která jí ho přebrala. „Jak sem mohla být tak hloupá a nevšimnout si toho?“říkala si. Tomáš Lucii zkoušel volat, ale ona mu to nebrala. Už uplynul měsíc od toho hrozného zážitku, ale nenávist v Lucii neubývala.Ba naopak. Nemohla zapomenout na to jak ho tam viděla. Oběvoval se jí ve snech. Tomáš jí, ale nedal pokoj. Dokonce k ní přišel domu. Řekl jí co se stalo, ale ona mu jen odpověděla: „Ty se ještě ptáš? Mohl si říct, že miluješ někoho jinýho.“ „O kom to mluvíš?“ zarazil se Tom. „Přece o té dívce z nádraží“ „Ale to byla moje sestra, která přijela po dlouhé době na návštěvu“ Lucie si uvědomila co způsobyla. „To nebyla tvoje holka?“ vyhrkla se slzami v očích. „Samozřejmě, že ne. V mém srdci si jen ty“ To už Lucie nevydržela a vrhla se Tomášovi kolek krku. „Jak jsem mohla být tak hloupá?“pošeptala mu. Od té chvíle byli jen a jen spolu. Nic je neodloučilo. Lucie i Tomáš dostudovali a vzali se. Měli spolu dvě krásné děti. Lukáše a Toničku. Zestárli a jak to už bývá, Lukáš se oženil a Tonička vdala. Měli kupu krásných dětí a pro Lucii a Tomáše vnoučat. Dnes sedí Lucie na zahradě v houpacím křesle. Vedle ní je Tomáš a pozorují hrající si vnoučata. Tomáš řekne „jendou vyrostou na budou tak zlobivý po nás“Lucie mu, ale vynadá „Nestraš je. Tak hrozné to snad nebude“ Potom zajdou do své chaloupky a slíbí si, že ať se stane co se stane, nebudou tak hloupý jako tenkrát.KONEC. Líbil se Vám příběh? Doufám, že ano. Snad jste si něco z něho vzali a jestli ne, řeknu Vám větu, která vše shrne. Láska je silnější než všechna nenávist.....Neuvědomili jste si to? Opravdu? No tak to Vám řeknu ještě jeden příběh. Tady ho máte: Jednoho krásného dne měla jít Aneta se svým klukem Petrem na procházku . Prý jí chce něco důležitého říct. Už spolu byli mnohokrát ,ale nikdy jeho hlas nezněl tak vážně. Aneta Petra milovala a klidně by pro něj zemřela,on jí taky několikrát řekl ,že jí miluje a ona nikdy nepomyslela na to ,že by jí nemiloval. Přišel den D. Aneta se namalovala a oblékla jak nejlépe uměla. Za chvíli po ní Petr přišel a šli na procházku. Petrův obličej vypadal vážně...Sedli si na lavičku a on to řekl:„mám někoho jiného". Aneta nevěděla co má dělat. Petr byl po rozvodu rodičů jediné co měla. Nic mu neodpověděla a běžela domů. Tak ho nenáviděla. Lehla si na postel a brečela do polštáře. Pak ji napadlo něco co nikdy neměla udělat. Vzala si starou žiletku o které věděla ,že jí mají doma. Sedla si na postel a naposledy zavspomínala co jí v životě potkalo. Vzpomínala na krásné chvíle s Petrem ,ale i na ty ošklivé :hádky rodičů,rozchod s Petrem...Najednou u ošklivých chvil jí bodlo u srdce. „Už není důvod proč žít" řekla si. Řízla se žiletkou prudce do ruky. Už se skoro nemohla hýbat. Najednou jí zazvonil telefon. Byl to Petr. Nejprve nevěděla jestli se má pokoušet zvednou to..Pak se tedy hrabala vší silou k mobilu. Zvedla ho. Petr jí řekl,že jí nedopověděl co jí chtěl. Chtěl říct:„Mám někoho jiného,ale je to jen chvilkoví poblouznění a rozejdu se s ní.Miluji jen tebe" V Anetě hrklo a omdlela. Pak po chvíli otevřela oči. Uviděla bílého anděla.Vykřikla:„nééé". Anděl k ní natahoval ruku a ukazoval jí ,ať jde s ním. Ona odmítala a řekla mu celý příběh. Nevěděla jestli jí bude rozumět,ale byla to poslední naděje. Anděl jí poslouchal,ale neodpovídal. Pak mávl rukou a odletěl. Ona jen vykřikla:„co bude se mnou??" On otočil hlavou a letěl dál. Aneta začala brečet. Lehla si na zem a usnula. Po dlouhé době se probudila a ležela v nemocnici. Celé tělo měla těžké,ale pak uviděla Petra. Řekla mu ,že ho děsně miluje a ,že mu odpouští. Pak se zeptala jak se dostala do nemocnice. Petr jí řekl ,že když mu v mobilu neodpovídala tak jel k ní. Tam jí našel a zavolal sanitku. Aneta se uzdravila a už navždy byla s Petrem. On nikdy neměl nikoho jiného než jí a ona jen jeho. Po pěti letech se vzali a zapomněli na všechno trápení. Měli dvě krásné děti a velký dům s bazénem který si oba vždycky přáli. Teď jsou už Petr a Aneta staří lidé a sedí spolu na letní zahradě a čtou si. Aneta narazí na článek o dívce která spáchala sebevraždu kvůli klukovi a zemřela. Ona na to jen řekne:„škoda ,že neřekla andělovi celou pravdu". Petr řekne:„proč myslíš??Jakému andělovi??" Aneta ani neví ,ale něco jí to připomíná.Pak jde k Petrovi a zašeptá mu do ucha:„nevím ,jen vím,že nás by nic nikdy nerozdělilo." Pak starý pár jde do domu lehne si v objetí na postel a usnou. Ve spánku ale oba zemřou. Je to zázrak ,jak můžou dva lidé z ničeho nic zemřít. Říkají si lidé.Ale oni nevědí,že anděl má Anetu rád a ,že jí dluží žít navždy s Petrem a to i po smrti....

Udělené body : Eclipse (4/10), L.S.D. (5/10)

Komentář : Spousty pravopisných chyb (shoda podmětu s přísudkem), ale to se Tvým věkem částečně nuluje. Bohužel, v příběhu jsem nenašel nic originálního – byť ve Tvých letech by jsi měla mít spousty, ale spousty nevyužité fantazie. Stačilo by se jen zamyslet.