28. Láska a nenávist, Seal99

Byl to moc příjemný den a já i se svým psem Hagem vyšel na ulici.Už dávno to nebyla úzká hrbolatá ulička, jak na ní vzpomínal můj dědeček, ale široká ulice, v které každou chvíli projela tramvaj nebo zbloudilý turista. Když jsme s Hagem došli na konec ulice, Laura už tam na mě čekala, zastavil jsem se a chvilinku jí pozoroval, byla jako vždy úplně dokonalá jenom ve své tváři cosi skrývala. Jakmile mě uviděla, jakoby se i malinko lekla, ohlédla se do tmavé postraní uličky a přiklopýtala ke mně po nerovném chodníku, už když se blížila, cítil jsem její krásnou vůni. Vždy když se vidíme se hned přivítáme krásným polibkem, dnešek byl však jiný, byla chladná a odtažitá…, nakonec jsem odešel domů sám s Hagem a jediné, co mi Laura ke svému chování řekla, bylo něco, jako že je moc unavená, že ví že jsme byli domluvení, ale nesmím si to brát osobně. „Hmm úžasné vysvětlení“, říkal jsem si v duchu a celou cestu domů jsem přemýšlel o jejím zvláštním chování. Doma byl jenom táta, který jen co jsem vešel do dveří, nadával kde pořád lítám a jestli mám hotové úkoly, jak se vůbec může ptát na takovéhle zbytečnosti v tuhle chvíli??? Laura je nějaká divná a k tomu ještě tohle. Můj brácha Alex se vrátil až pozdě večer, moc mě štve, že i když chodí hodně pozdě domů, rodiče mu nikdy nevynadají.To já jakmile přijdu o deset minut později, tak je hned oheň na střeše. Je pravda, že můj brácha je o pět let starší, ale stejně mi někdy přijde, že mám víc rozumu než on. Když jsem se ráno probudil, byl jsem celý polekaný, zdálo se mi o Lauře, jak odjela a já ji už nikdy neviděl .Vstal jsem a jak sundávám nohy z postele na zem, šlápl jsem na něco měkkého a chlupatého, v tu chvíli můj chudáček Hag zavyl bolestí. „To mi teda to ráno krásně začíná“, pomyslel jsem si. Bylo pondělí a já musel rychle vypít čaj a uhánět do školy. Doběhl jsem tam jen taktak. Hned po první hodině jsem šel do 9.B, abych si promluvil s Laurou a dal jí malý dárek, který jsem pro ni koupil byl to takový malý záplatovaný, šedý medvídek se srdíčkem, jako na důkaz lásky a vybírala ho pro ni bráchova holka Eva, osobně bych jí nikdy nic takového nekoupil, ale prý se to holkám líbí, tak jsem dal na její radu. Ve třídě jsem jí viděl v hloučku holek, jak něco zaujatě vypráví a přitom se malinko červená, usoudil jsem, že asi nevypráví o našem setkání, když se tak červená. Přišel jsem nenápadně blíž, abych lépe slyšel, co povídá. Přikrčil jsem se za jednu blondýnu, protože její zavalité tělo mě docela úplně celého zakrylo, ale jedna z holek mě uviděla jak se krčím u zad té boubelky a hned se rozesmála, naštěstí jsem se stačil narovnat dřív, než mě všechny holky probodaly pohledem. Laura jenom seskočila ze stolu a šla ze svou kamarádkou na záchody… a já??! V tu chvíli jsem si připadal jako vzduch, jako by mnou Laura prošla ani pohledem o mě nezavadila! Bylo to utrpení a ještě ke všemu na mě koukaly všechny holky, které bezpochyby věděly, že spolu chodíme!Takové ponížení. Zbytek dne ve škole jsem buď koukal do stropu nebo z okna, vůbec jsem si neuvědomoval kde jsem, až přísný hlas naší učitelky na fyziku mě probral z mého snění. Samozřejmě moje nepozornost neskončila ničím jiným, než poznámkou. Doma bylo taky utrpení, když jsem chtěl dát mámě poznámku podepsat řekla mi, že nemá čas, ať jdu za tatínkem, že ten se prý velmi rád podívá, co jsem zase natropil. Zkroušeně jsem tedy odešel za otcem, byl zase velmi rozrušený, ovšem stejně jako vždy, když se vrátí z práce. Tak jsem mu položil žákovskou knížku na stůl, nejprve se jen podíval a když listoval dál ruce mu úplně zkoprněly. Celý večer jsem musel být zavřený v pokoji, mě to ale bylo úplně jedno, stejně jsem neměl chuť nic dělat. Když večer přišel můj brácha, úplně klidným hlasem mi řekl, že se s Evou rozešli. Dost mě to překvapilo, měla ho moc ráda a vždycky mu říkala Alííkuu, připadalo mi to dost přehnané.Myslím, že si ho chtěla vzít až budou mít po VŠ. No, ale co, já mám svých starostí dost! Celý večer se mi zdál brácha úplně normální, možná dokonce veselý. Vůbec ho nechápu, chodil s Evou snad pět let a teď div neoslavuje, že se s ní rozešel. Když už jsem skoro usínal, Alex se rozpovídal, že prý tak volný a svobodný už dlouho nebyl. Bylo to strašně divné, tolik věcí se událo za jediný den. Alespoň jsem chvilku nemyslel jenom na Lauru. Konečně jsem usnul, ne však na dlouho, za chvilinku jsem uslyšel tichounké klepání na okno naší ložnice. Brácha spal, tak jsem se odvážně vydal k oknu, tam k mému překvapení však stála celá ubrečená Eva. Původně přišla za Alexem, když se však dozvěděla, že už spí, za žádnou cenu ho nechtěla budit. Byla opravdu moc smutná. Všechno mi podrobně vyprávěla a ustavičně plakala. Alex se s ní rozešel prý úplně bez důvodu a jen tak z ničeho nic, myslí si, že má asi nějako jinou holku, jak jsem tak koukal do ulice jak odchází, bylo mi jí tak líto. Za chvíli malá bledá postava mizí ve tmě…

Myslím si, že v tu chvíli Alexe milovala, ale i nenáviděla. Ráno mě probudily první sluneční paprsky, které mi svítily do obličeje. Říkal jsem si,že dnes už se celá záhada musí vyřešit. Bylo sice úterý, ale já už dávno věděl, že dneska do školy nepůjdu. Z domova jsem jako vždy odešel normálně s taškou jakoby nic, aby nikdo nepřekazil mé plány. Naskočil jsem do tramvaje a jel směrem k Evě. Když jsem se k ní konečně dozvonil, přišla mi otevřít a byla ještě smutnější a unavenější než včera. Vysvětlil jsem jí svůj plán, jak budeme sledovat Alexe a zjistíme, jak to doopravdy všechno je.K mému překvapení se Evě můj plán vůbec nelíbil, už s Alexem nechtěla mít nic společného. Osobně se jí ani nedivím. Během našeho rozhovoru snad desetkrát z ničeho nic řekla „NENÁVIDÍM HO“ !!! Vypadalo to, že mluví o bráchovi… Je oba už dohromady asi nedám, ale mě s Laurou snad ještě ano. Do školy jsem dojel až na poslední hodinu, když skončila, vyletěl jsem ze školy jak nejrychleji jsem mohl a šel směrem k ulici, kde bydlí Laura, jelikož jsem věděl, že by se mnou určitě nechtěla mluvit, schoval jsem ze za nízkou zídku a čekal až uslyším kroky. Stále nepřicházela a já už tak nejmíň hodinu seděl za zídkou .Skoro jsem se zvedl a chtěl jsem odejít, však v tom jsem uslyšel hlas. Zněl jako její, ale ještě jeden hlubší hlas byl slyšet, také mi byl povědomý ,ale neslyšel jsem ho zřetelně. Dál sem vyčkával za zídkou a poslouchal co bude dál, dál se však nic nedělo, jen sem tam nějaké šeptání a šoupání botami. Potom kolem prošla Laura jako by nic směrem ke svému domu. Trvalo to nekonečně dlouho, než jsem mohl vylézt z mého úkrytu. Když jsem se konečně dostal domů, jediný, kdo mě přivítal byl Hag. V noci jsem skoro nespal, musel jsem přemýšlet s kým a proč se tak dlouho vybavovala před domem .Druhý den ráno jsem se definitivně rozhodl, že půjdu za Laurou a budu po ní chtít, aby mi všechno na rovinu řekla. Šel jsem za ní hned první přestávku a jako vždy kolem ní byl velký hlouček holek, ale tentokrát jsem se nezdržoval nějakým skrýváním a posloucháním co vypráví, přišel jsem těsně k ní a dříve než stačila zase odejít, zeptal jsem se, jestli by si nechtěla promluvit o samotě, neochotně souhlasila. Hned jakmile jsme byli z dosahu všech těch zvědavých holek, okamžitě jsem se na rovinu zeptal, jak to mezi námi je. Úplně v klidu mi řekla, že se semnou rozchází, pomalu mi ani nechtěla říct proč, ale nakonec ze sebe vysoukala, že kvůli jednomu klukovi a když jsem na ní vyzvídal kdo že to je, nechtěla mi to říct, ale prý ho znám a dokonce MOC dobře! Pak se otočila na patě a odkráčela bez jediného dalšího slova za svými kamarádkami. A já jsem zkroušeně odešel ze třídy ven a jen jsem si pomyslel ,že ten člověk, s kterým jsem ji včera slyšel před jejím domem, byl bezpochyby kluk, který mě u Laury “vystřídal“. Celý zbytek dne jsem vůbec nevnímal co se děje. Dokonce jsem i několikrát cestou domů narazil do pouličních lamp. Doma mě čekal velký průšvih, rodiče se nějakým způsobem dozvěděli, o mých neomluvených hodinách. Mně to ale bylo stejně všechno úplně jedno. Tolik jsem měl Lauru rád a ona mě mezitím takhle podvedla. Vůbec bych se nedivil, kdyby už to trvalo déle. Tolik neštěstí na jednou nejdřív Eva s bráchou, teďka já s Laurou. Rozhodl jsem se, že jí budu pronásledovat. Musím se prostě dozvědět, kdo je ten záhadném kluk, kterého tak dobře znám. Ve škole jsem nedával jako obvykle pozor, měl jsem myšlenky na něco úplně jiného. Jak zazvonil zvonek na konec vyučování, rychle jsem vyběhl ze školy a šel znovu směrem k Lauřině ulici. Schoval jsem se za zídku, která je trošku dál od jejího domu, pro případ, že by stáli na stejném místě jako včera. Zase jsem za mým úkrytem čekal věčnost, ale tentokrát jsem nehodlal jít domů beztoho, abych se dozvěděl kdo je ten kluk. Po chvilce jsem uslyšel kroky, zase ty samé co včera. Nejprve jsem uviděl jen Lauru, potom se však vynořil i ten kluk. Na první pohled jsem ho nemohl poznat, byl otočený zády. No to snad ne , štíhlá postava hnědé vlasy, zelené triko, vždyť to je můj bratr!!! Okamžitě jsem se na něj chtěl vrhnout, ale pak jsem si to rozmyslel, co kdyby ji chtěl jenom něco říct, třeba jakože ať se semnou nerozchází nebo tak.Nééé on jí objímá a líbá, jak mi to mohl udělat?? Moje nenávist k němu byla čím dál větší a větší.Už mi bylo úplně jedno, jestli mě uvidí nebo co bude. Vyskočil jsem na nohy a skočil přes zídku, když mě uviděla Laura. Malinko se zarazila, ale nehnula se ani o píď, to Alex pro změnu jen zvedl oči od Lauřiny pusy a dál pokračoval v líbání. Z ulice jsem odešel úplně normálním krokem ,aby si nemysleli, že mě nějak rozhodili, což není pravda, protože já nebyl “rozhozenej“!, ale já byl totálně v koncích. Před domem už na mě čekal Hag, domů jsem vůbec nešel, stejně jediné, co by mě tam čekalo, by bylo nadávání a na to jsem teď už opravdu nervy neměl. Vydal jsem se s mým milovaným Hagem směrem k zapadajícímu slunci a já v duchu proklínal celý svět…

Udělené body : Eclipse (4/10), L.S.D. (5/10)

Komentář : Pokud si sama myslíš, že povídka není moc pěkná a píšeš nám to k povídce, tak nevím, proč jsi ji vůbec psala. Dal se, pravda, předvídat celý děj.