29. Láska a nenávist, Mary

,,Ten je celkem hezký co?“ . Tak nějak to tehdy začínalo. Prostě se nám líbil jeden kluk. Určitě to znáte… Oběma se nám líbil a neustále jsme o něm mluvily. Viděly jsme ho několikrát, párkrát venku.  No a pak jsme ho už vídat přestaly a obě na něj nějak zapomněly. Časem jsme začali zase chodit ven s kámošema teda hlavně s jedním kamarádem. Když jsme tak jednou šly za tím kamarádem ven, vůbec jsme nemohly uvěřit tomu, co vidíme. Ten kámoš, říkejme mu třeba Petr se bavil s tím ,,naším“ klukem…Bylo to fakt celkem k smíchu. Zase se nám oběma začal líbit ale ať jsme se snažily jakkoli on si nás vůbec nevšímal. Časem už to dospělo do takové fáze, že jsme se obě zamilovaly. Ani jedna jsme to té druhé naplno nepřiznaly. Kdybych to tehdy možná udělala... Časem jsme se spolu konečně začali všichni bavit a já jsem si s tím klukem dejme tomu Adamem začala psát na icq. Stali se z nás celkem dobří kamarádi ale když jsme spolu pak byli, tak jsme se k sobě chovali tak nějak odměřeně. Nicméně to byl kamarád, kterému jsem mohla říct vesměs všechno, teda až na to, že ho miluji. Má nejlepší kamarádka, pojmenuji ji třeba Klára na mě byla tehdy dost naštvaná. Sama neměla internet a tak ji štvalo že mám tu výhodu a mohu si s ním psát. Za nějaký čas měla už i ona net a to bylo ještě horší. Já a Adam jsme si psala dlouho do noci a Klára žárlila. Málokdy se stalo že by si Adam s Klárou psal tak jako semnou, když k tomu ale došlo zuřila jsem. Bylo to nesnesitelné a ještě horší bylo to, že já Kláře nepřiznala co cítím. Ona si proto myslela že ho může klidně balit a tak na mě nebrala ohledy. Trvalo to celkem dlouho….Až jednoho večera mi Klára napsala onu skvělou zprávu. Začala chodit s Adamem. Bože jak já ji nenáviděla. Jak já nenáviděla Adama….Absolutně jsem nevěděla co mám v tu chvíli dělat...Nakonec jsem to tedy nechala tak a předstírala jakou mám z Kláry radost… Chodili spolu několik měsíců ale Adam si na ni nepřestával stěžovat. Jak je hrozná jak by chtěl aby byla jako já. Mě to celkem lichotilo…Říkala jsem mu jaká ona je a vlastně jsem ji i hájila. Jednou mi napsal že se s ní chce rozejít, že už tak dál nemůže. Já jsem ho od toho odrazovala…Asi jsem neměla!Nakonec s ní zůstal ale nezlepšilo se to mezi nimi. Já a on jsme se čím dál tím víc sbližovali a vlastně se z nás stali nejlepší přátelé. Asi po takovém roce už jsme si říkali úplně všechno. Já jsem ho milovala stále víc ale o svou kamarádku jsem v žádném případě nechtěla přijít. Takhle jsem to cítila, nikdo o mých citech však nevěděl. Utápěla jsem se ve svém smutku až jednou mi Adam napsal něco neuvěřitelného. Zírala jsem do obrazovky takových dobrých patnáct minut než mi to došlo. Ještě než mi to napsal jsem ho tak hodinu ne-li víc přemlouvala ať mi řekne to co načal. Napsal totiž že mi musí něco říct.Už dřív se zmiňoval o tom, že má rád jednu holku a že to není Klára. Měla jsem pocit že bych to mohla být já ale připadalo mi to trochu absurdní. Po tom dlouhém přemlouvání mi napsal že mě miluje. Že mě miloval už tehdy, když začal chodit s Klárou, ale že si myslel že na mě nemá nebo tak něco. Taky že mi to nechtěl říct, protože si myslel že se mu vysměji. V tu chvíli jsem opravdu nevěděla co mám dělat a má první reakce na to byla taková ta ať si ze mě nedělá srandu že na to nejsem zvědavá. Utvrdil mě ale v tom, že srandu si určitě nedělá. A pak jsem se rozhodla. Musím mu to napsat, musí to vědět. Vypadlo ze mě: ,,Taky tě miluji“. Nemohl tomu uvěřit. Tím se pro nás pro oba otevřel kruh. On mi řekl že se s Klárou rozejde, já to ale nechtěla připustit. Co by tomu řekli ostatní?Vždyť bych ztratila všechny své kamarády. Tak to nesmělo dopadnout. A Adam to chápal. Nebyl nadšený z toho že semnou nemůže být ale miloval mě asi natolik že nechtěl dopustit abych se trápila kvůli ztrátě kamarádů. A já? Měla jsem dvě možnosti. Mohla jsem být s Adamem, kterého jsem tolik milovala a nebo se dál bavit s Klárou, která nic netušila. Odmítala jsem se vzdát jednoho nebo druhého. Byla jsem sobecká ale bála jsem se opovržení natolik, že jsem Kláře Adama nechala. Dopadlo to nakonec tak, že jsme spolu prostě nebyli ale neustále jsme si psali jak se milujeme. Adam mi psal jak by semnou chtěl být a kredit za třista korun jsme spolu propsali asi za hodinu. Psali jsme si ráno,odpoledne,večer i v noci. Nikdy nezapomněl napsat že na mě myslí a že by chtěl být semnou. O to horší pro mě bylo, když jsem musela neustále poslouchat Kláru jak mi vypráví co ji Adam píše. Smsky pro mě byli osobnější častěji poukazovaly na to jak mě má rád. Nejednou se stalo že smsku pro mě poslal Kláře. Pro mě pak bylo opravdu těžké předstírat že se mě to netýká. Jak už jsem psala, psal mi častěji a vroucněji než Kláře ale fakt že spolu chodí oni dva jsem nijak zapřít nemohla. Zase jsem nevěděla co mám dělat,jak se mám chovat. Jemu jsem nic vyčítat nemohla…Říkával mi a dost často připomínal že já jsem tam kterou miluje ale taky ta která nechce přijít o přátele.Čímž vlastně zdůrazňoval fakt že jsem to já, která brání tomu, abychom spolu byli. Nejednu noc jsem probrečela. Nemohla jsem o tom nikomu říct.Bála jsem se že by se to mohlo dostat ke Kláře. S Adamem jsme spolu ,,chodili“ asi dva roky. Je to neuvěřitelné. Dva roky jsem žila z smsek, zatímco Klára si ho užívala plnými doušky. Několikrát jsem se snažila odříznout se od něj ale nešlo to. Až jednou, když už jsem toho měla opravdu plné zuby jsem mu napsala že i když ho miluji on má Kláru.Nechtěl to pochopit ale jinak to nešlo. Z osmdesáti smsek za den se to zúžilo na takových padesát. Nepsali jsme si už ani smsky o tom že se máme rádi. Adam to sice zkoušel, ale já jsem se statečně držela. Pak to začalo nanovo. Prostě jsem povolila. Psal mi jak se mu o mě zdá a tak...Pak jsem to zase sekla a pak to zase začalo.Pak přišly prázdniny. A já se zamilovala…Teda byla to taková prázdninová láska ale poprvé jsem zažila to že jsem myslela na někoho jiného než na Adama. Co jsem zapomněla napsat je to že s Klárou už jsme nebyly tak dobré kamarádky jako dřív.Hrozně jsme se pohádaly a já se začala bavit s Luckou-tak ji pojmenuji. S ní jsem ostatně byla i na těch prázdninách a jí jediné jsem se svěřila a řekla jsem jí vše o Adamovi. K mému překvapení to chápala a vybízela mě k tomu abych s ním byla. I přes to že to bylo to, co jsem si moc přála jsem měla hrozný strach z reakce druhých.Klára měla tehdy nad ostatními neuvěřitelnou moc. Lucka byla má velká opora…No a když už jsem se musela rozloučit se svou letní láskou bylo to smutné. Na Adama jsem na chvíli zapomněla…Byla jsem šťastná, protože jsem myslela na Andrease a ne na Adama.Lucka se mě snažila chránit a tak jednou Adamovi napsala:,,Už ji nech!Je teď opravdu šťastná tak ji to nekaž“.Já o ničem nevěděla do chvíle než mi Adam napsal:,,Taky si mi to mohla říct sama.Ale chápu to.Miluji tě ale nechci ti kazit štěstí“.Dostalo mě to a když mi to vysvětlil dostala jsem na Lucku takový vztek, že to ani popsat nejde.Po pár minutách jsem se ale uklidnila. Já bych to sama nikdy nedokázala a s Adamem to stejně nikam nevede, řekla jsem si. On to pochopil a víc jsme se k tomu nevraceli. Pořád jsme si psali ale už jako kamarádi, dobří kamarádi. Čas od času mě popadl záchvat smutku a pláče.Já ho měla ráda a děsilo mě to že on mě taky.Klára mě pekelně štvala ale přece jen jsem si vybrala kamarády. Postupem času jsem se z toho dostala. Upokojuje mě myšlenka že jsem nad Klárou, která si ze mě dělala poskoka a na které jsem byla tak závislá vlastně vyhrála. Pořád se chlubila jak je asi hezká když má Adama,a on přitom miloval mě. Spokojila jsem se s tím, že kdybych tehdy řekla ať se s ní rozejde byla bych s ním já. Ptáte se jestli si o sobě myslím že jsem mrcha? Odpovídám ne nemyslím…Já kvůli Kláře obětovala svou lásku. S odstupem času mi však došlo že já na ten opravdový vztah asi fakt připravená ještě nebyla. Možná že kdybych to zkusila…To jsou ale už jen odhady. Ještě teď se někdy přistihnu při myšlence jaké by to bylo kdybych to tehdy definitivně neukončila. Mrzí mě jediná věc a to ta, že už si s Adamem vůbec nepíšu. On to zkoušel ale já věděla že bychom tomu podlehli my oba. To by pak bylo ještě horší. Lucce vděčím za to, že to tehdy tak svérázně sekla. Klára a Adam spolu pořád chodí já ale vím že v hloubi duše a srdce jsem já. Nebo možná ne.Zase jen dohady. Ale pokaždé si připomenu, že to já jsem to skončila…Tedy s pomocí Lucky ale šlo to z mé strany.Kláře jsem řekla že mě její vztah až tak nezajímá a že nepotřebuji o Adamovi slyšet každý den. Ona do teď nic netuší aspoň myslím a už nade mnou dávno nemá takovou nadvládu jako dřív. Já doufám že jednou najdu někoho koho budu opravdu milovat. Upřímně si přeji aby někdy vypršela ta nenávist, kterou chovám vůči Kláře ale dost o tom pochybuji.

Něco o mě

Tak teda má přezdívka bude Mary. Zvolila jsem si téma Láska a nenávist. O sobě napíšu asi jen to že ráda tancuji a že jsem celkem veselá, i když z toho příběhu to tak asi nevyznívá. Proč mě baví psát? No tak pokud se nemůžu nikomu svěřit hodím to na papír. Když člověk píše uleví se mu. Vždy ze sebe dostanu všechny své pocity…To je asi tak všechno…

Udělené body : Eclipse (4/10), L.S.D. (4,5/10)

Komentář : Musím se přiznat, že jsem se vůbec nevžil do děje. Přičemž je ten děj velice oprýskaný a nudný, protože je téměř v každé tuctové povídce.