35. Karta osudu, Rosetta

"Ohayo Miko-chan!!" Vykřikla Mia, prudce rozhrnula závěsy, a zalomcovala s Miko. "No tak vstávej! Nebo přijdem pozdě!" řekla. "No jo.. ještě pět minut.."odpověděla Miko. "Žádných pět minut, dělej nebo bude mít zase Kalos plnou hubu keců!" řekla a strhla ji peřinu na zem. "No dobře už jdu.." Vstala, pomalu se došourala do koupelny, provedla ranní hygienu a šla se obléct. Mia na ni čekala u dveří už nachystaná k rychlému přesunu do Kaleido stage. O půl hodiny později dorazili na místo. Přišli tak tak včas, Kalos se na ně sice trochu zuřivě podíval, ale nic neřekl. Miko a Mia se oblékly do cvičebního úboru a pustily se do tréninku. Jako obvikle je čekaly i zkoušky na hrazdě novému představení Wind of Whouse. Po pár hodinách jim dal kalos trochu odpočinout.   Když nastal čas oběda, šly se dívky tentokrát najíst ven. I když věděly, že je čeká něco nepříjemného. U zábradlí seděla partička čtyřech kluků. Letmo se na dívky podívali, ale pak si jich přestali všímat. Dívky si oddechly a sedly si k vzdálenějšímu stolu. Po deseti minutách se kluci zvedli, nemluvně prošli kolem jejich stolu, místo toho se projevili tím, že Miko vylili šťávu na hlavu. Mia na ně vyjela: "Co si myslíš, že děláš?!" vykřikla. "Bavím se" odpověděl. "Tak tomuhle ty říkáš zábava jo a jak říkáš tomuhle?!" řekla Mia, vstala a jednu mu vrazila. Parta ostatních kluků se mu začala smát. Poražený kluk k ní přišel blíž a chytil ji za tričko. "Tohohle budeš litovat" řekl a dal povel k odchodu. "Ubožák!" řekla Mia. "Jsi vpořádku?" "Ale jo jsem." odpověděla a odešla do umývárny. Mytím hlavy zameškala hodinu baletu. A taky proto nevyšla bez trestu, který jí Kalos dal. Musela vzít službu číšnice za Jeremiho. Ten byl štěstím bez sebe, že mohl mít volný večer a mohl něco podniknout.

O týden později...

Konečně mamka Miko-chan dovolila, aby se mohla přestěhovat do hotelu vedle Kaleido stage, aby to neměla tak daleko. Byla na pokoji společně s Miou. Ta jí hned, jak vstoupila do pokoje prozradila, že hned vedle bydlí jeden nádherný kluk, ale o holky se moc nezajímá. Miko jí nevěřila, však přece každý kluk se zajímá o holky, teda pokud to zrovna není gay. Nemohla se dočkat až ho někdy uvidí, každou chvilku koukala z okna jestli náhodou nevychází, ale nic. Jednoho dne se však dočkala. Když Mia odcestovala za svými rodiči, zůstala Miko sama na pokoji. Musela jít nakoupit, protože už jí nic nezbývalo v ledničce, a cestou uviděla jednoho chlápka, co mlátí nějakého kluka. Honem se k nim rozběhla a toho staršího chlapa odstrčila. Nevěděl vo co go, ale i tak ho pustil a odešel pryč. Miko ho chtěla zdvihnout, ale on ji odstrčil. Ta se však nenechala odbít a, jak se zdvihal, podepřela ho. Nakonec se o ni ochotně opřel. "Kde bydlíš? Pomůžu ti tam dojít" "U...u Ka.. Kaleido Stage, v hotelu." řekl. Do Miko jako by vjel blesk. "Že by to byl ten o kom mluvila Mia?" řekla si v duchu. Jak dorazili k hotelu promluvil "Už to zvládnu sám" jen co to dořekl, podlomili se mu nohy. Miko ho tak tak chytla. "Tak asi ne co?" odpověděla mu. Ten se jen zamračil bolestí. Vešli dovnitř. Posadila ho na postel. Ten si hned lehl a ztěžka oddychoval. Miko se rozhlédla po bytě. Jak zahlédla umyvadlo, začala hledat ručník, ten byl na neobvyklém místě. Na zemi u odpadkového koše. Popadla ho a namočila. Položila mu ho na čelo a sedla si na zem. "Už jdi" řekl. "Huh?" "Nerozumělas? Jdi!" řekl znova. "Jo, tak ... ahoj ..." řekla. "Jo a ... díky." řekl a otočil se na bok. Když Miko vyšla, opřela se o dveře. Pořád na něho myslela. "Ten se asi nebude zabývat mnou, takovou ošklivkou ..." řekla si.

O týden později se Mia vrátila. A to začalo teprve velké peklo. S Miko-chan se kvůli tomu klukovi pohádaly. Přestaly spolu mluvit a Mia se odstěhovala do jiného pokoje. Miko z toho byla nešťastná, vůbec nechápala, co to do ní vjelo. Vždyť mu jen pomohla nic víc. Kvůli takové blbosti se nemusela naštvat. Tohle už ale nešlo vrátit zpátky, musela se s tím smířit. Skoro všude se s Miou vídala. Ani promluvit si s ní nemohla. Skamarádila se s tou partou kluků a začali dělat Miko-chan naschvály. Jí už to začalo jít na nervy a tak řekla to, co neměla. Zrovna v ten den pršelo a jí zrovna přišli, když šla z obchodou, naproti ta parta kluků. Začali do ní strkat a pak se to přetrhlo v malou rvačku. Nevěděla, jak se má bránit, a tak si to nechala líbit. Začala brečet.V zpovzdálí tohle všechno sledoval kluk odvedle (jmenuje se Kame). Když už to začalo zacházet trochu do velké hloubky, rozběhl se k nim. "Přestaňte" vykřikl. Ti toho na chvíli nechali. Jeden kluk k němu přistoupil a vrazil mu. Kame se na něho podíval a vrazil mu taky. Pak se to přetrho v bitku. Ale jen mezi nima dvěma. Ti ostatní se postarali o Miko. Když ho Kame na chvíli dostal na zem, pomohl Miko. Popadl ji za ruku a oba se rozběhli k hotelu. "Děkuju" řekla, ještě měla na tváři slzy. Kameho ji bylo líto. Přesto se s ní rozloučil a zabouchl za sebou dveře. Miko prospala celej včerejší den. Na tvářích měla modřiny a tak si je musela ošetřit. Když potkala Kameho viděla na něm taky pozůstatky ze včerejška, ale ani tak spolu nepromluvili.

Miko už se nechtěla trápit a tak se rozhodla, že ještě dneska odjede za rodičema. Sbalila si všechny své věci. Napsala vzkaz Kamemu, že odjíždí. Nevěděla proč to vůbec dělá, když ho vůbec nezná, ale měla pocit, že by to měla udělat. Pak napsala vzkaz i Mie. O pár hodin později už stála Miko na nástupišti a čekala na vlak. V tuhle chvíli Kame otvírá vzkaz, že Miko odjíždí. Vůbec neví proč, ale rozběhl se za ní na nádraží. Mia však vzkaz ignoruje. Vlak zastavil u nástupiště. Miko se ještě naposledy rozhlédla a nastoupila do vlaku. Za rohem vyběhl Kame, celý uřícený. Když si Miko sedla, všimla si ho. Nevěřila svým očím, z ničeho nic jí začaly téct slzy. Vlak se začal rozjíždět, Miko se zvedla a popocházela zpátky. Kame začal utíkat, něco říkal, ale Miko ho vůbec neslyšela. Jen viděla, jak mu začaly pomalu téct slzy. Kdyby ho nezastavilo zábradlí, běžel by donekonečna za ní...

Udělené body : Eclipse (2,5/10), L.S.D. (3/10)

Komentář : Kristapána… další japonská povídka. Neumíte vymyslet nějakou jinou? Třeba německou? Jsme v česku! Nehledě na spousty pravopisných chyb (ale opravdu, tohle zlepšit!) a na to, že vůbec nechápu pointu příběhu.