Aťan - Zabil jsem člověka

Napsal jsem ji 2. 5. na Literu, ale je natolik o "Lásce a Nenávisti", že mi to nedalo. Samozřejmě je to jen interní materiál.

_____

PŘEDMLUVA

S kamarádem jsme vedli debatu, jestli bych jako civil v míru byl schopen zabít člověka. "Ze mě nikdo vraha neudělá," tvrdil jsem mu s jistotou.

"Však ty na něco přijdeš... a pak to hoď na papír. Rád si to přečtu," smál se mi do obličeje.

Tak Pavle, tady jeden příběh je...

_____

Sedím na půdě a mám už otlačený zadek. Puškou mířím na chodník před barem. Je tu zima, ale přesto se mi potí ruce. S vraždou mám dnes premiéru.

Co se stalo? Vlastně nic výjimečného – jen jsem přišel o všechny úspory a o manželku. Stavební firmě B+K jsem svěřil tučnou zálohu... ale rodinný domek nám nepostavili, a peníze nevrátili. Soud jsme s ostatními věřiteli vyhráli, ale to je asi tak všechno. Za to si nekoupím ani cihlu. Kdyby tchán věděl, na co mám jeho kulovnici...

Už by Velkozloděj mohl z toho baru konečně vyjít, nechce se mi na půdě trčet věčně. Navíc jsem příšerně rozklepanej, ještě nikdy jsem nevraždil. Pořád mám před očima jeho pohrdavý úšklebek. U soudu jsme byly pro něj jen hnidy. Na chodbě nám polohlasně prozradil: „Byl by hřích takové blbce nezkasírovat.“

Před týdnem jsem si na něho počkal u jeho luxusní vily. (Teda jeho vily ne – je přepsaná na „cizí“ osobu, jako všechno.) Vyšel v perfektně padnoucím obleku, dvě gorily ochranky měl u sebe. Přešel kolem mne, vůbec mě nepoznal.

Křikl jsem mu do zad: „Náš stát mě před vámi neochránil, tak se o to postarám sám!“

Otočili se. Jedna gorila se ozvala: „Prosím?“

Konečně i Velkozloděj se mi podíval do očí: „Máte problém, pane?“ zeptal se kultivovaně.

„Jo. Oba máme problém. Jestli mi nevrátíte 680 tisíc, zabiju vás.“

Všichni tři se rozesmáli. Už na mě dál nereagovali, nasedli do auta a odjeli. Byl jsem pro ně pan NIKDO. Jejich myšlení je nastaveno na stamilióny, pouhé tisíce je nezajímají. A lidské osudy už VŮBEC ne...

S Evou jsme prožili krásných šest let. Bohužel bez dětí, protože manželce hrozil krevní výron do mozku. Oslabená stěna cévy je na tak nepřístupném místě, že se nedá operovat. Nepřežila by ani operaci, ani porod. „Vaše paní se musí vyhýbat nadměrné fyzické námaze a hlavně STRESU!“ kladl mi doktor důrazně na srdce.

Nad vodou nás držel sen, cíl, ke kterému jsme se upnuli. Až se odstěhujeme z malého bytu, kde bydlíme s jejími rodiči, adoptujeme si dítě.

Před týdnem Eva upadla do kómatu. Každý den jsem jí do ucha šeptal: „Evičko, bojuj, ...moc tě prosím... Já ty peníze z toho grázla dostanu, nemusíš mít strach...“

Včera to Eva vzdala.

Velkozloděj a vrah mé ženy vychází z baru. Má sebou naštěstí jen jednoho z ochranky, nebudou se před ním tolik motat. Z půdy vidím docela dobře. Tlumič na kulovnici byl dobrý nápad, nechci kvůli střelbě vystrašit půl města. Hlavně se musím uklidnit, strašně se třesu. Muška poskakuje... takhle by to nešlo... musím ho trefit na první dobrou.

Z pušky se ozvalo suché mlasknutí. Zásah do hlavy. Upadl. Ochranka ho neochránila.

Zvoním na bzučák. V mluvítku Policie ČR se ozvalo: „Nó?“

„Dobrý den. Jdu oznámit vraždu.“

Znova to zaškvrčelo. „No jó... ale teď tu nikdo nééjni. Jsou na obědě. Můžete přijít tak za hodinku, nebo za dvě?“

„Můžu...“

Jdu domů. Jsem zmatený, ale jedno vím jistě: najděte si mě po obědě sami. Všechno za tebe „Státe“ už dělat nebudu.

______

DOSLOV

Tato vražda je zároveň sebevražda zoufalého chlapa. Ví, že mafiáni si ho dřív nebo později najdou. Anebo ho vědomě nechají běžet? Třeba nechtíc vyřešil mocenskou hierarchii v gangu.

Ale i já jsem přesvědčen, že "Stát" takové Velkozlodějské hajzly nezastaví... možná to neumí, možná ani nechce. Kdo ví.