24. Má mě rád, nemá mě rád, Makyka

    ,,Já to absolutně nechápu!“ prohodila pobaveně Hela. ,,On si snad opravdu myslí, že je krásný, úžasný a že ho každá holka chce. A přitom-,“ větu nechala významně nedokončenou a i s Martinou se bláznivě rozesmály.

    ,,Nejsi sama, kdo z něho má stavy,“ ujistila ji, když se uklidnila. ,,Mě se dělá zle, jen se na něj podívám. Prostě nebudu chápat tu holku, co s ním bude chodit. Já vím, že vzhled není všechno, ale myslím si, že on postrádá i jednu důležitou věc, kterou má normální člověk tady,“ poklepala si na hlavu a obě dvě se znovu propadly do záchvatu smíchu.

O tři měsíce později…

    ,,Já jsem se vážně zbláznila,“ povzdechla si Helena. Martina si přitáhla bundu blíž k tělu a se zájmem se na ni podívala.

    ,,Co se stalo?“ ptala se. ,,Něco, o čem ještě nevím?“

    ,,No, to opravdu ještě nevíš,“ zavrtěla hlavou Hela. ,,Budeš na mě naštvaná, že jsem ti to neřekla, ale já jsem asi týden chodila s Radkem.“ Martina se překvapeně zastavila.

    ,,Počkej, to myslíš vážně? Ještě nedávno jsi tvrdila, že ho nemůžeš vystát!“ namítla.

    ,,No, tvrdila jsem to, jenže člověk může hrozně rychle měnit své názory,“ pokrčila rameny Helena. ,,Začalo to, když jsem byla v nemocnici, ale hned jsme se rozešli. Nerozešli jsem se vlastně úplně, je to jen taková pauza. Martino, asi to nepochopíš, jenže já ho opravdu miluju.“

    ,,Máš pravdu, nepochopím,“ řekla Martina. ,,Sice to budu dlouho vstřebávat, ale zvládnu to. Je to stejně tvoje věc. Tak už pojď, už budeme určitě poslední.“

Za deset minut…

    ,,Dneska si probereme evoluci,“ prohlásil otec Pavel, když všichni dosedli na svá místa. Liborovi, Radkovi a Petrovi to přišlo jako obvykle hrozně směšné a propukli v smích. Martina obrátila oči v sloup a snažila se poslouchat výklad. Po chvíli ji začal nudit, a tak přelétla pohledem po všech obsazených místech. Michal si prohlížel své prsty, Libor si hrál na mobilu, Radek a Petr se bavili, a ani se neobtěžovali ztlumit hlas, Jarka, Alča a Slávek jako jediní poslouchali výklad. Hela psala na mobilu SMS. Dopsala poslední písmenko, odeslala a v zápětí zazvonil Radkovi mobil.

    ,,Promiňte,“ zabručel směrem k otci a vytáhl z kapsy mobil a rychle si zprávu přečetl. Potom vrhl na Helenu tak hnusný pohled, že Martinu až zamrazilo. Mezitím podal mobil Petrovi, se kterým se následně posměšně rozchechtali. Martina nechápala, jak mohla Hela chodit s někým, kdo se jí vysmívá.

O měsíc později…

    ,,Bloncka konečně dorazila,“ ušklíbl se Radek.

    ,,Mohl bys ji nechat na pokoji?“ vyjely na něho Martina a Jarka.,,Vadí ti snad něco?“

    ,,Jo, jen to, že vůbec existuje!“ odpověděl a hrábl do strun kytary. Hele vyhrkly do očí slzy a kluci, kteří stáli za Radkem jako stín, se rozesmáli.

    ,,Hnusíte se mi! Nechápu, jak můžete chodit do křesťanského společenství, když se chováte jak hovada! Měli byste se nad sebou zamyslet!“ připomněla jim Martina, popadla z věšáku bundu a obula si boty. ,,Nemám vůbec náladu tady s vámi být! Neukážu se tady do té doby, než se opravdu změníte! Otci řekněte, že jsem musela nutně odejít a nebo mu taky můžete říct pravdu!“ zabouchla za sebou dveře.

 O dva měsíce později…

    ,,Ani nevíš, jak se těším na ten tábor!“ jásala Helena. ,,Budeš tam ty a Jarka, bude tam Radek!“

    ,,Myslím si, že ti spíš jde o Radka než o mě!“ pousmála se Martina.

    ,,O každého z vás mi jde z jiného měřítka!“ vysvětlovala Hela. ,,Víš, že zítra už to bude skoro měsíc, co už s ním chodím? Nemůžu tomu uvěřit! Vypadalo to tak beznadějně, ale hodně jsi mi pomohla tím, že jsi je tak sjela. Sice mu to chvíli trvalo, ale jsem ráda, že vůbec něco je!“

    ,,Jsi opravdu ztracený případ!“ povzdychla si Martina.

Na druhý den..

    ,,Jsem moc rád, že jsi přišla,“ přivítala ji Hela ve dveřích. Martina hned poznala, že něco není v pořádku.

    ,,Stalo se něco?“ vyzvídala, když s ní mířila do pokoje. ,,Dobrý den,“ pozdravila od Heleny otce, který přešel z kuchyně do obýváku. Hela neodpověděla, zavřela za nimi dveře pokoje a zhroutila se na postel.

    ,,Rozešel se se mnou,“ vzlykla a utřela si slzu. ,,Asi před hodinou, napsal mi na icq, že to nemá cenu a že má v plánu něco lepšího.“

    ,,To je hajzl!“ zamračila se Martina a objala. ,,No tak, bude to v pohodě, uvidíš! Na světě je spousta lepších kluků, než je on!“ těšila ji.

    ,,Nevím, jestli to zvládnu,“ polkla. ,,Hrozně moc ho miluju a nedokážu na něho přestat myslet. Přemýšlím o tom, že bych měla stáhnout přihlášku na tábor.“

    ,,Ani náhodou!“ zarazila ji Martina. ,,Neříkala jsi včera náhodou, že tam jedeš kvůli mně a Jarce?“

    ,,No vlastně,“ usmála se Hela. ,,Nenechám si tábor zkazit někým jako je on! Prostě si to užijeme!“

    ,,Taky si myslím,“ pokývala hlavou Martina, i když jejím slovům moc nevěřila.

O týden později…

    ,,Podívej se, jak se k němu tiskne!“ zašeptala Hela. Martina sebou trhla a podíval se na Radka. Natka se zrovna smála jeho vtipu a vůbec jí nevadilo, že mluví vedoucí.

    ,,Jestli ti to nějak vadí, tak se dívej třeba z okna,“ doporučila jí Martina. ,,A pokud ti to zvedne sebevědomí, tak je stokrát hnusnější než ty. Stačí, když se podíváš na její vlasy. Má je tak zničené, že za půl roku už nebude mít žádné.“ Hela se ušklíbla a statečně odvrátila pohled. Martina si ale všimla, že se jí neustále stáčí zpátky.

Večer toho dne…

    ,,Proč už zase řveš?“ zeptal se Radek neurvale Hely, když vycházeli z malé kapličky.

    ,,Ty se ptáš proč?“ obořila se na něho Martina, která stále vedle. ,,Trošku pitomá otázka nebo jsi opravdu tak blbý?! Asi kvůli tobě, ne? Kdyby ses k ní choval alespoň trochu slušně, ale tohle bych nezvládla ani já! Být tebou, tak bych se dost hodně uklidnila! Nevidíš, že jí ubližuješ?“

    ,,Jsi její nová tisková mluvčí?“ nenechal se rozhodit Radek.

    ,,To zrovna ne, ale je to moje kamarádka a já nechci, aby jí někdo ubližovat!“ Teď už na něj křičela. ,,Je mi z tebe špatně!“

    ,,Pojď, Marti, to nemá cenu,“ chytila ji za ruku Jarka a odtáhla na jejich pokoj.

    Snad do jedné v noci seděly na posteli a poslouchaly řev z vedlejšího pokoje. Vedoucí byli v druhé budově,ale v podstatě by si mohly stěžovat jen na to, že nemůžou spát, protože malé děti už dávno spali.

    ,,Půjdeme tam?“ zeptala se Jarka.

    ,,A co by to pomohlo?“ rozhodila ruce Martina. ,,Vysmáli by se nám stejně jako minule! Helo, prosím tě, nebreč!“

    ,,Nic jiného mi nezbývá!“ pokrčila rameny Helena a popotáhla. ,,Nemůžeš pochopit jaké to je, když jsi to nikdy nezažila!“

    ,,Máš pravdu, ale v poslední době si připadám hodně na dně a to jsem se ani s nikým nerozešla.“ Po tváři se jí rozlil smutný úsměv. ,,Mám za to, že je to celkem podobná situace.“

    ,,Ani bych neřekla,“ zavrtěla hlavou Jarka. ,,Ty nemáš ty vzpomínky, které máme my. Já jsem vypadala úplně stejně, když jsem se rozešla s Petrem a ještě si představ, že my jsme spolu chodili téměř rok.“

    ,,No jo no, ale tak řekla bych, že na tom nejsem o nic lépe,“ promnula si spánky Martina. ,,Jen to, že mě nemá rád a že ho nebudu nikdy moct obejmout, mě deprimuje.“

    ,,Měli bychom jít spát,“ zamumlala Hela. ,,I vedle už docela ztichli a znáte to: ráno moudřejší večera.“

O měsíc později…

    ,,Martino, já se z toho asi opravdu zblázním!“ oznámila jí Hela. ,,Nedokážeš si představit, jak na tom jsem! Jednou se se mnou chce přátelit, podruhé mě ponižuje a po třetí mi říká,že mě má rád, ale ne tak, jak by si představovat, že má rád holku, se kterou by chodil! Nenávidím ho a zároveň miluju! Řekni mi, co mám dělat? Myslíš si, že za tím stojí Natala?“

    ,,To bych neřekla,“ prohrábla si vlasy Martina. ,,Myslím, že mi Michal říkal, že chodí s Petrem. Je to přece Michalova sestřenka, takže to snad bude pravda.“

    ,,Ještě že tak,“ oddychla si Helena. ,,Ale stejně se z toho nedokážu vyhrabat!“

O necelé dva měsíce později…

    Autobus kodrcal po nerovné cestě, ale ani to nerušilo rozhovor tří holek. Nějakým záhadným způsobem si vzpomněli na Helu a Radka.

    ,,Byla jsem jednou u Jarky a Hela jí zrovna psala o Radkovi,“ vzpomínala Katka. ,,Prostě to nechápu, hrozně jí ubližuje a ona ho má pořád ráda.“

    ,,Mě to nemusíš vysvětlovat,“ pousmála se Martina.

    ,,Podle mě by Radek udělal nejlépe, kdyby jí hned na začátku, když jim to spolu neklapalo, řekl, že to prostě nejde,“ přemýšlela Alča. ,,,,Ale když ten vztah pořád obnovovali, ani se nedivím, že jim to nevydrželo.“

    ,,Přesně tak,“ přikývla Martina.

O dva týdny později…

    ,,Už jsme si všechno vysvětlili!“ volala na Martinu už z dálky Hela. ,,Jsme s Radkem kamarádi.“    

    ,,To mě těší, ale jdeš pozdě,“ poklepala si na hodinky Martina.

    ,,Já vím, já vím,“ smála se Helena. ,,Promiň, ale zdržela jsem se tím, že jsem tak šťastná z toho, že už je zase všechno v pořádku! Už ho mám ráda jen jako kamaráda!“

    ,,Konečně nějaké zlepšení,“ pochválila ji Martina. ,,Tak půjdeme?“

    ,,Jasně,“ pokývala hlavou Hela. ,,tak co ten tvůj Danek? Nějaké zlepšení?“

    Ani ne, pořád stejné,“ zavrtěla hlavou Martina. Byla hrozně moc ráda, že je její kamarádka zase úplně v pořádku a že se zase nebudou celou cestu bavit jen o Radkovi.

Udělené body : Eclipse (4,5/10), L.S.D. (5/10)

Komentář : Ničím mne to bohužel neoslovilo, stejně jako u předchozí povídky.